Historie obce

Už samo zvláštně a nezvykle znějící jméno Zbilidy v nás evokuje dojem, že se jedná o starobylou obec. První písemná zmínka o ní je sice až z r. 1341, ale založení vsi spadá do doby kolonizací kraje prováděné premonstráty z želivského kláštera v předchozím století. Důležitou roli při vzniku Zbilid sehrála nejen prastará středověká „humpolecká cesta“,  protože některá z jejich tras běžela právě tudy, ale také rozsáhlá prospekce a těžba stříbrných rud v okolí.

O jejím rozsahu hovoří především četné obvaly různých velikostí a zachovalosti v okolí obce i nejbližších obcí, např. Branišova, Šimanova, Dudína, Opatova. Jen na zbilidském katastru v lese pod samotou Padrtí jich najdeme několik a zkušený montanista dovede pomocí někdy už málo zachovaných indicií tah sledovat až k samotě Klábovka. Jazykovědci uvažují, že název byl původně posměšným vlastním jménem. Snad odráží nějakou tragickou událost nebo velkou nebezpečnost cesty, s čímž by mohl korespondovat i jiný pomístný název lesa Mordovny. Daleko později se objevil i německý název obce Rothes Neustift, který byl samozřejmě tvořen jiným způsobem.

Historická pohlednice obce Zbilidy a památná lípa  Nejstarším držitelem byl tedy želivský klášter, jehož majetek v r. 1468 dostal do rukou Trčků z Lípy, a to včetně panství Větrný Jeníkov, jehož byly Zbilidy součástí. S Větrným Jeníkovem pak sdílela obec své další osudy, byla společně s ním prodávána i kupována, a to až do roku 1848. Z historických událostí alespoň zaznamenejme postižení obce v době třicetileté války, jak to nepřímo potvrzuje zápis v berní rule z r. 1654. Ten dokládá ve Zbilidech dva starousedlíky, čtyři nově usedlé a tři grunty pusté.

Znamená to, že v době války byla ves z víc než 2/3 zničená. Tereziánský katastr o století později registruje v obci mlýn o čtyřech stoupách a pilu, která se však uvádí „ve špatném stavu“.  Po r. 1848 spadaly Zbilidy politickou správou do Německého Brodu a v letech 1910-1960 do Humpolce. V tomto roce se staly součástí okresu Jihlava. V r. 1980 však ztratily svou vlastní samosprávu, když byly integrovány k Větrnému Jeníkovu. Od 90. let 20. stol. mají Zbilidy opět svůj vlastní obecní úřad.  

Návštěvníka Zbilid asi překvapí poměrně rozsáhlá novodobá výstavba. Jeho zrak jistě s radostí spočine na novém penzionu s restaurací, jejíž venkovní část přímo láká k posezení. Z památek stál do nedávna za pozornost přízemní dům čp. 14 zbouraný v r. 1973, představující selské stavení ve stylu lidového empíru z pol. 19. stol. Patříval rodině Valentů a od r. 1889 zde byla v jedné místnosti dokonce škola.

Na jeho místě dnes stojí víceúčelová budova s obecním úřadem. Snad dnes nejzajímavějším objektem je cenná, ojediněle zachovalá býv. kovárna čp. 4 (u Hodačů) s podloubím na kamenném pilíři a letopočty 1839 a 1869 na ostění vchodu. Na návsi si prohlédněme i zajímavě řešený pomník obětem 1. světové války z r. 1936 s 16 jmény obětí ozdobený pěkným bronzovým československým znakem a bustou TGM (byla po r. 1948 ukryta a po r. 1989 se vrátila na své místo).

Hned vlevo vedle pomníku je velký kamenný kříž z r. 1897. Nedaleko odtud, před domem č. 17, najdeme boží muka z r. 1774 s třemi podmalbami na skle v horní části. Představují Vítězného Krista, PM s Dítětem a sv. Václava. Pokud se vydáme směrem staré cesty na Dudín, můžeme při toulkách narazit na kraji lesa asi 500m západně od obce v trati Na Hranici na zajímavý novodobý křížek postavený zde v r. 1995 p. Razimou.

Avšak nejstarším a nejpřitažlivějším artefaktem na zbilidském katastru je určitě velký monolitický pamětní kříž stojící vlevo silnice do Opatova, přibližně 20m před odbočkou na Dudín. Má mírně se rozšiřující ramena s olámanými hranami, přední a zadní strana je opracovaná, na obou je rytý klínový kříž. Vpředu je navíc ve svislém rameni kopí hrotem vzhůru.

Nedaleko obce leží velmi vyhledávaná přírodní lokalita, kouzelný Maršovský rybník, patřící svou rozlohou 19,5ha Maršovský rybník ve Zbilidechmezi největší na Jihlavsku. Jedná se o průtočný rybník na Maršovském potoce, který zde přibírá další vodoteče a pak pokračuje do 4km vzdálené Hubenovsképřehrady. Romantiku rybníka zvýrazňují na severní a východní straně zalesněné břehy, v některých místech ji však narušuje přemíra chat.

Navíc v parných letních dnech, kdy poskytuje osvěžení stovkám koupajícím sjíždějícím se sem z celého kraje, je jeho velebná krása poněkud kacířsky rušena. Proto je rybník daleko působivější v době jarního probouzení přírody, v době podzimní barevnosti nebo v době bílé melancholické zimy, prostě mimo hlavní návštěvnickou sezónu. Vlevo pod hrázi rybníka stával už v 18. stol. Točíkův mlýn, později šindelna.

Z ní však se zachovaly jen základy, z obytné části je rekreační chalupa. Od rybníka pokračuje velmi příjemná polní cesta do Jiřína. Je jako stvořená pro cykloturistiku, pro pěší turisty i lyžaře- běžkaře. Plně doporučujeme! Také toulání se lesem Mordovny nad „Maršákem“ proti proudu stejnojmenného potoka je velmi příjemné. Třeba vás zavede až k samotě Skřivánek. Pěkná je i zvedající se krajina severním i západním směrem se svými mezemi, zvláště na podzim, kdy hýří výraznou barevností.

Nejrozsáhlejší lesní komplex najdeme jižně od Zbilid. Hluboké lesy kolem kopce Hrachovce (686m) návštěvníka doslova pohltí. Už názvy jednotlivých lesních tratí a míst, jako např. Zbilidsko, Hájek, Panský les, Černá bahna nebo U kamenné hájenky (nedaleko prameniště Jedlovského potoka), lákají. A nakonec se už jen zmiňme o maršovské myslivně a nedaleké chatové osadě severně od samoty Pánkovsko.

Prostě je zde krásně! 

Autor článku: PhDr. Zdeněk Jaroš